Trapas roku!

Dnešní den se zapsal mezi ty dny, na které do konce života nezapomenu. Poměrně často se dostávám do trapných situací, většinou se tomu hned zasměju, ale dnes jsem se zasmál až s odstupem, ta situace si to prostě vyžadovala. O co tedy jde?

Jedu si takhle ráno metrem na lince B z Černého mostu do centra. Posadil jsem se, udělal si pohodlí, otevřel deník Metro a hltal jednu informaci za druhou. Lidé nastupovali a vystupovali a já si okolí moc nevšímal. Zhruba za stanicí Vysočanská mě ovšem z mé ranní pohody vyrušil opravdu upřímný a hlasitý smích. Najít toho smáče nebylo až tak složité. Byla to paní, která seděla přes uličku proti mně. Nečetla žádnou knihu ani časopis, v ruce nedržela mobil a ani vedle ní nikdo neseděl. Bylo pro mě záhadou, čemu se směje a tak jsem začal pátrat. Identifikoval jsem místo, kam směřoval její pohled a byl jsem z toho v šoku. Hleděla přímo do mého rozkroku. Podíval jsem se tam také a nevěřil jsem vlastním očím. O tom, že se mi prošoupali kalhoty mezi nohama jsem věděl a intenzivně jsem sháněl nové (ty samé), ale že mám děravé i trencle byla pro mě zcela nová informace. Přes obě díry se mi, při dělání pohodlí, protlačilo jedno varle, které hrdě zdravilo protisedící paní.

Měl jsem tisíc chutí na další stanici vystoupit, ovšem jsem hráč a ten se nikdy nevzdává. Zachoval jsem chladnou hlavu a demonstrativně jsem vztyčil ukazováček, kterým jsem nemilosrdně varle protlačil zpět do kalhot. Dal jsem nohu přes nohu a s výrazem pokerového hráče jsem předstíral, že si dál čtu Metro. To paní rozesmálo ještě víc a mám takové podezření, že si smíchy cvrnkla do textilu. Na další stanici si vystoupila a já jsem se v klidu mohl propadnout do země.

Prvních několik hodin po tom incidentu jsem se cítil opravdu strašně trapně. Pocit trapnosti, nahradil pocit pobavení a tak jsem se svěřil kolegům v práci. Historka se stala hitem dne.

Říká se, že vše co se v našem životě odehraje, má svůj význam a posouvá tě to o krok dále. To se stalo i v tomhle případě. Pořídil jsem si nové kalhoty, několikatery nové trenýrky, stal jsem se členem facebookové skupiny Divnolidi v MHD a nově jsem hrdým majitelem ojetého automobilu značky VW, abych už nikdy tu paní nepotkal.